o díle / artist statement
„Ve svých pracích se zabývám tématem prorůstání prostředí
a dějů, které se v něm odehrávají. Na obrazech se tak například
objevují postavy vykonávající divákovi napohled ne zcela logic-
ké činnosti vzhledem k místu, kde se výjev nalézá, popřípadě
sama místa dostávají do ne zcela pravděpodobných kontextů
a vytvářejí tak jakési „harmonické nesoulady“, které mne zajímají.
Nesoulad ovšem není tím jediným, co v obrazu zpracovávám
a co mne přitahuje. Může se jednat „pouze“ o skladbu dějů, nálad, prostředí a v neposlední řadě barev, které na diváka mohou působit a být nositelem mnou zprostředkovaného pocitu. Vizuálně mne inspiruje architektura a celková atmosféra města, které mne obklopuje i proto do obrazů umisťuji některé
z reálných míst. Reálnost míst však není podmínkou, je jen jednou částí skladby.“
„In my works I examine the theme of the growing through of the
environment and the events taking place in it. The paintings also
feature figures performing what for the viewer are not
completely logical activities in respect of the place where the
scene is located, or the place itself finds itself within unlikely
contexts and creates a kind of „harmonic inconsistency“ that
interests me. Inconsistency is not the only thing that interests me. I might work „simply“ on the composition of events, moods, the environment and the colours that may affect the viewer and
convey the feelings I wish to share.“
„Eliášovy obrazy rozvíjí a „definují“ naprosté propojení tématu
a formy, malba se stává stejně tak tématem jako klíčem
k „metatématu“. Zvláštní hra s obsahy, absurdita a jemný humor je implicitně skryt, či naopak vyjevován až na výjimky
skrze malířský jazyk. Obrazy jsou složené z čistých barevných ploch, důsledně promalovaných částí, vynechaných
míst i kresby. Obrazy přitom působí lehce a přirozeně. Tato samozřejmě působící formální syntéza je dána nejen nasbí-
ranými zkušenostmi malíře, ale především precizním „operativním“ uvažováním ve fázi práce na obraze. Přestože na
první pohled zdánlivě obrazy nenabízejí „nic víc“ než zobrazení reality, působí naprosto současně nejen pro obsahové
přesahy a jemné práci s paradoxy, ale také díky komplexně použitému jazyku malby.
Prof. JiříSopko
„Elijah‘s paintings develops and defines the absolute merging
of theme and form. The painting becomes both a theme
in itself as well as key to a meta-theme. It plays around with
its contents, absurdity and subtle humor, which are either
implicitly hidden, or unravelled through the language of painting.
The paintings are made out of a combination of simple surfaces of pure color and areas that are either detailed, wor-
ked-through and painterly or reduced and devoid of any paint
at all, they feel natural and light. This effortlessly made
synthesis of form is possible not only thanks to the gathered experience in painting through time, but mainly through
the precise mental assessment of the form and subject matter during the creative process. In spite of the fact that at
first glance the painting seems to offer “nothing more” then the depiction of reality, it feels contemporary, not only for
its content, which overlaps its own boundaries, but also for its work with subtle paradoxes and its complex use of the
language of painting.“
Prof. Jiří Sopko